Kategorie fotografií

Všechny kategorie
Celkem fotek: 1644 (nové 0)

Úlovky
Celkem fotek: 347 (nové 0)

Úlovky (zahraničí)
Celkem fotek: 0 (nové 0)

Trofeje
Celkem fotek: 44 (nové 0)

Odhad věku zvěře
Celkem fotek: 1 (nové 0)

Shozy
Celkem fotek: 24 (nové 0)

Choroby zvěře
Celkem fotek: 0 (nové 0)

Lidé a zbraně
Celkem fotek: 99 (nové 0)

Lovecký pes
Celkem fotek: 85 (nové 0)

Myslivecký interiér
Celkem fotek: 4 (nové 0)

Myslivecké umění
Celkem fotek: 38 (nové 0)

Myslivecké stavby
Celkem fotek: 72 (nové 0)

Práce v honitbě
Celkem fotek: 9 (nové 0)

Historie myslivosti
Celkem fotek: 2 (nové 0)

Lovecké výstavy a akce
Celkem fotek: 84 (nové 0)

Pozorovací kamera (fotopast)
Celkem fotek: 70 (nové 0)

Ptactvo a sokolnictví
Celkem fotek: 82 (nové 0)

Zvěř v zajetí
Celkem fotek: 69 (nové 0)

Zvěř v přírodě
Celkem fotek: 315 (nové 0)

Hmyz v přírodě
Celkem fotek: 10 (nové 0)

Obojživelníci a plazi
Celkem fotek: 7 (nové 0)

Květiny a houby
Celkem fotek: 13 (nové 0)

Příroda a krajina
Celkem fotek: 180 (nové 0)

Ostatní
Celkem fotek: 74 (nové 0)

Úhyny
Celkem fotek: 15 (nové 0)

Počasí

Navigace: Články » Článek

Prase divoké

Datum přidání: 25.4.2013

Jedním z nejrozšířenějších a v poslední době i stále více nepopulárním zástupcem naší přírody je prase divoké, které v kostce blíže představím v následujícím článku.

Prase divoké (Sus scrofa) je velký sudokopytník z čeledi prasatovití. Jeho domovinou je velká část Evropy a Asie, ale člověkem byl zavlečen i na jiné světové kontinenty.
Jedná se o typického všežravce, který k životu preferuje staré lesní porosty. Prase divoké bylo vždy významnou lovnou zvěří, díky čemuž se velmi často objevuje ve folkloru. Je také předkem prasete domácího, které se chová pro maso a tuk.

Popis
Prase divoké je poměrně velký sudokopytník. Dospělí samci dorůstají 120 - 180 cm a v kohoutku měří 55 - 100 cm. Jejich hmotnost je značně různorodá a v jednotlivých oblastech se viditelně liší, v průměru však činí 50 - 90 kg. Ve Francii byl v roce 1999 zastřelen samec vážící celých 277 kg, v Rumunsku a Rusku byli několikrát zaznamenáni i samci s hmotností téměř 300 kg.
Vzhledem k poměru těla má prase divoké nápadně velkou hlavu a relativně krátké končetiny. Jeho srst je tvořená hustými štětinami, které ho chrání před nepříznivými vlivy. Její zbarvení kolísá mezi tmavošedou přes hnědou až k černé. Během zimy je srst výrazněji hustší a tmavší. Selata jsou zpočátku hnědá a světle pruhovaná. V této fázi života se selata nazývají markazín.
Mezi další nápadné znaky prasete divokého patří jeho čtyři výrazné trojhranné špičáky, jež se při dorůstání zahýbají vzhůru. Slouží hlavně jako účinná zbraň při soubojích. U samců dorůstají obvykle 20 cm, ve výjimečných případech však mohou dorůst až do délky 30 cm. Spodní špičáky kňourů myslivci nazývají páráky a menší horní špičáky klektáky. U samic jsou viditelně menší a směřují směrem nahoru výrazně mírněji, navíc pouze u starších jedinců.
Prase divoké má skvěle vyvinutý čich a sluch, jeho nejhůře vyvinutým smyslem je zrak.
Nejenže je prase divoké daleko nejrozšířenějším zástupcem celé své čeledi, ale navíc patří – a to díky zásahu člověka - i mezi nejrozšířenější pozemské savce. Jeho areál rozšíření se v průběhu staletí značně měnil a v mnoha oblastech, kde byl dříve běžný (Dánsko, Egypt, Irsko, Norsko), byl vyhuben, do některých byl naopak zavlečen a hojně se zde vyskytuje dodnes. Jeho domovinou je téměř celá Evropa s výjimkou velké části Skandinávie a Velké Británie, kde byl vyhuben a později reintrodukován zpět do volné přírody. Dnes však již obývá všechny světové kontinenty kromě Antarktidy.
Ačkoli je dnes jeho populační trend nejistý, na území mnoha států jeho početnost v posledních letech rapidně stoupla a v některých z nich je již považován za vážného škůdce. Výrazné navýšení početnosti prasat divokých bylo zaznamenáno i v České republice. Je zajímavé, že na našem území byla prasata divoká do 18. století ve volné přírodě prakticky vyhubena a chovala se pouze v oborách. Tento trend přetrval celé 19. a první polovinu 20. století. Teprve po druhé světové válce se v České republice objevila volně žijící divoká prasata, jednalo se o zvířata uprchlá ze zrušených obor i o migranty z území Bavorska a Polska. Divoká prasata se v naší přirodě dokázala výborně adaptovat. Přibližně od roku 1950 počet divokých prasat u nás rapidně vzrůstá a v současnosti je v mnoha oblastech již přemnoženým druhem. V optimálním prostředí přitom připadají zhruba 2-3 kusy/ha lesa. Předpokladem jejich šíření je vysoká plodnost, absence přirozených predátorů a schopnost využívat téměř jakékoli dostupné potravní zdroje.
Prase divoké ke svému životu preferuje zejména staré listnaté lesy s bohatým podrostem a s dostatkem příležitostí k bahenním "koupelím".
Prase divoké je aktivní zejména v noci, den tráví většinou odpočinkem. Jedná se o skrytě žijící tvory, kteří se díky svým dokonale vyvinutým smyslům většinou velmi účinně vyhýbají přítomnosti člověka. Jejich přítomnost v lese však často můžeme zaznamenat díky jejich bahenním koupelím, ve kterých je bahno v loužích rozválené na velké ploše. Žijí obvykle ve skupinách, které průměrně čítají 20, vzácně až 50 jedinců. Výjimkou jsou pouze staří samci, kteří žijí samotářsky.
Jsou schopni vyvinout rychlost 48 km/h.
Prase divoké je typický všežravec. Požírá trávu, hlízy, ořechy, různé bobule, mršiny, kořeny, odpadky, hmyz, malé plazy. Často navštěvuje pole, zvláště kukuřičná, kde dokáže napáchat značné škody. Objevuje se také na smetištích a dokonce v obcích, kde si hledá potravu v okolí popelnic a kontejnerů. Byla pozorována divoká prasata, jak převracejí popelnice a valí je před sebou, aby z nich vysypala odpadky. Právě všežravost je jedním z hlavních předpokladů úspěšného šíření divokých prasat na našem území.

Lov
Černá neboli rytířská zvěř, jak prase divoké nazývají myslivci, patřilo odedávna k oblíbené lovné zvěři.
V současnosti je prase divoké v České republice nejoblíbenější a nejvíce lovený druh srstnaté zvěře. Loví se většinou na čekané nebo při společných naháňkách. Zatímco dospělá prasata je povoleno lovit pouze od 1. 8. do 31. 12., lov selat a lončáků je možno provádět celoročně.
Myslivci označují samce prasete divokého slovem kňour, samice je bachyně. Mladá zvěř obojího pohlaví v prvním roce života je známa jako markazíni, letošáci či selata, v druhém roce života jako lončáci. Trofejí z prasete divokého jsou kly, mezi myslivci označované jako zbraně, a to jak delší spodní páráky, tak kratší horní klektáky, jimiž rozzuřený kanec klektá, tj. vydává cvakavé zvuky.

Zdroj: wikipedia.org



Komentáře:
 0


Kategorie videí

Všechny kategorie
Celkem videí: 1495 (nové 0)

Lovecká videa
Celkem videí: 1301 (nové 0)

Srnčí zvěř
Celkem videí: 23 (nové 0)

Jelení zvěř
Celkem videí: 21 (nové 0)

Černá zvěř
Celkem videí: 38 (nové 0)

Dančí zvěř
Celkem videí: 4 (nové 0)

Mufloní zvěř
Celkem videí: 3 (nové 0)

Škodná
Celkem videí: 14 (nové 0)

Pozorovací kamera
Celkem videí: 14 (nové 0)

Lovecký pes
Celkem videí: 6 (nové 0)

Instruktážní videa
Celkem videí: 14 (nové 0)

Ostatní videa
Celkem videí: 57 (nové 0)

Statistika

Uživatelů celkem: 510
Počet fotek celkem: 1644
Počet videí celkem: 1495
Počet článků celkem: 93
Počet inzerátů celkem: 0

Nové fotky dnes: 0
Nové video dnes: 0
Nové články dnes: 0
Nové inzeráty dnes: 0

Počítadlo přístupů

Partneři

Fáze měsíce


Nové inzeráty







imyslivost.cz 2011-2019 - Všechna práva vyhrazena. Je zakázáno šíření materiálu bez souhlasu majitele.

Kód: Záškodný Marek  |  Webdesign: Pierre Borodin